S kontinuálním nedostatkem kvalitních pracovníků se zvyšuje také poptávka firem po kvalifikovaných zaměstnancích včetně absolventů vysokých škol. Kdo dnes dokáže zaujmout a odhalit mladé talenty, získává významnou konkurenční výhodu. Zaměstnavatelé se ale často potýkají s tím, že z vysokých škol odcházejí absolventi s minimální praxí či se zanedbatelnými zkušenostmi oproti svým starším konkurentům na trhu práce. To ale nutně neznamená, že by jim neměli i tak dát šanci.
Absolventi vysokých škol jsou obecně velmi adaptabilní a přináší množství nových nápadů. Zároveň ochotně přijímají zpětnou vazbu a dychtí po vlastním rozvoji. Chtějí ukázat, co v nich je. Univerzity také absolventa naučí relativně nezávisle na oboru, který studoval, celou řadu užitečných dovedností, které jsou přenositelné a uplatnitelné prakticky ve všech oborech jako jsou schopnost komunikace (psané i mluvené), řešení problémů, prezentační dovednosti a kritické analytické myšlení. Akademické znalosti najdou také vysoké uplatnění skrze různé obory.
Pokud se zamyslíme nad nároky vysoké školy, najdeme zde spoustu dovedností, které nemusí být z pouhého pohledu na životopis zřejmé. Akademické prostředí je náročné nejen na faktické znalosti, ale podněcuje studenty i ke schopnosti efektivně vyhledávat informace a sdílet je s ostatními ku prospěchu celku, zvyšuje jejich kritické myšlení a udává rámec jejich světonázoru.
Studenti vyšších ročníků či čerství absolventi umí ve valné většině ovládat moderní technologie, jsou sociálně vyspělí a učenliví. Zde je také velký prostor pro využití online diagnostiky. Mladí lidé právě díky své vysoké technické zdatnosti a faktu, že s internetem už vyrůstali, jsou ideálními kandidáty pro online diagnostiku narozdíl od starší generace, kde může stále převládat jistá obava či nechuť k novým formám recruitingu. Organizace využívající moderní formy diagnostiky a náboru zaměstnanců také působí na mladé talenty daleko progresivnějším dojmem.
Krom toho musí snad každý student absolvovat i některé předměty, které nejsou v centru jeho zájmu, což poukazuje na jejich frustrační toleranci a tah na branku. Absolvování vysoké školy je dlouhodobou investicí, která o absolventovi také říká, že jej vystudovaný obor skutečně zajímá (nikdo nevydrží pět či dokonce více let studovat obor, ke kterému nemá vztah) a že se mu hodlá věnovat, což znamená nižší míru fluktuace.
Dalším specifikem studentů je jejich poměrně nízký věk, který se zpravidla vyznačuje vysokou dynamikou a inovátorským myšlením. Není tak divu, že nejúspěšnější zakladatelé start-upů jsou dle výzkumu Waltera Fricka z Harvard Business Review mladší 35 let. Základem úspěšného start-upu je právě inovace a schopnost dotáhnout svůj sen až k úspěšnému cíli.
Samozřejmě že ne všechno je u studentů tak růžové. Absolventi některých oborů, především pak těch humanitních, nalézají jen těžko práci v rámci svého oboru a musí proto volit jinou životní dráhu. To je vyčerpávající především pro státní kasu, která studium z velké části financuje, ale frustruje i absolventa samého, který má následně pocit, že studoval nadarmo. Řešením, které se zde nabízí, je větší propojenost univerzit a zaměstnavatelů.
Zde je právě prostor pro potenciální zaměstnavatele, aby začali oslovovat talenty již během jejich studia na univerzitě. To lze učinit několika způsoby:
Rozvoj mladého talentovaného a motivovaného jedince, který studuje vysokou školu nebo je jejím čerstvým absolventem, je jednou z nejlepších investicí do budoucnosti firmy. Je potom smůlou těch organizací, které v rámci úspor šetří právě na rozvoji mladé generace. Z dlouhodobého hlediska může jít o špatné manažerské rozhodnutí, které se projeví až mnohem později tím, že těmto firmám ujede vlak. A přestupovat v plné rychlosti z lokálního motoráku do mezinárodního rychlíku jde jen velmi těžko.
