Základním cílem psychodiagnostiky je zjištění a pokud možno i změření dušeních jevů, stavů, osobnostních vlastností a dalších proměnných. Jedná se o obor psychologie, který se snaží pomocí přesných statistických postupů převést teorii z jiných oblastí psychologie do podoby, která umožňuje srovnávání jedinců mezi sebou.
Více o jednotlivých cílech psychodiagnostiky jako vědy se dozvíte z článku Co je psychodiagnostika. V tomto článku se zaměříme na konkrétní aplikaci psychodiagnostiky v praxe.
Základním nástrojem pro všechny psychology je rozhovor a pozorování. Tyto dvě metody jsou psychologovým základním arzenálem, se kterým musí umět dobře zacházet. Pozorování je využíváno ve výzkumu, v klinické psychologii i v pracovní psychologii. Například v assessment centrech je většina závěrečného posudku založena na pozorování účastníků.
Rozhovor je pak doménou klinické a poradenské psychologie. V klinické psychologii jde většinou nejprve o diagnostický rozhovor, kterým zjistíme povahu pacientových obtíží a následně se přesouváme k rozhovoru terapeutickému, kde se snažíme v rámci dialogu najít na tyto problémy řešení. Existují samozřejmě i výzkumné rozhovory, ve kterých se snažíme objasnit nějakou výzkumnou otázku a ověřit určitou hypotézu.
Kromě rozhovorů a pozorování má psychodiagnostika v pomyslném rukávu i sofistikované testové metody založené na více než staleté tradici snahy o objektivní měření duševních jevů. Testy, dotazníky a osobnostní inventáře jsou hojně využívány v klinické psychologii, kde pomáhají poměrně přesně určit povahu pacientových obtíží a také s její pomocí můžeme sledovat vývoj onemocnění či poruchy a účinnost léčby. Setkáváme se s nimi tak především u klinických psychologů ve zdravotnických zařízeních.
Mezi nejznámější diagnostické testy využívané v klinické psychologii patří bezesporu osobnostní inventář MMPI-2, který je specificky navržen k mapování abnormální struktury osobnosti a používá psychopatologický slovník (škály depresivity, hypochondrie, psychoticismu atd.). K evaluaci celkového pocitu životní pohody bývá využíván dotazník životní spokojenosti a k bližšímu popisu různých symptomů si berou klinici k ruce např. dotazník SCL. Dále lze uvést dva známé projektivní testy: Rorschachův test a TAT (Tematicko-apercepční test), které jsou užívány spíše kazuisticky.
V současné době jsou diagnostické metody čím dál více využívány i v ostatních oblastech psychologie, specificky pak lze uvést například psychologii práce a personalistiku. Zde se od nich očekává, že dokáží predikovat výkon zaměstnanců, odolnost vůči stresu a také osobnostní charakteristiky.
Psychodiagnostika, která je určena pro tyto účely, neoperuje s psychopatologickými pojmy, ale jejím cílem je mapovat odlišnosti u relativně zdravé a práceschopné populace. Vzhledem k tomu, že v práci člověk tráví velkou část svého produktivního života, je určitě na místě, aby v ní byl spokojený a zároveň podával adekvátní výkon. Proto je důležité, aby se na správná místa dostávali správní lidé. V tomto ohledu je psychodiagnostika neocenitelným pomocníkem personalisty.
Mimo oblast náboru lze pracovní psychodiagnostiku využít i pro rozvoj zaměstnanců nebo obecně v kariérovém poradenství při výběru povolání či změně povolání.
Při výběru diagnostických metod je třeba se mít na pozoru a vždy vybírat pečlivě. Psychodiagnostika má smysl jen tehdy, když opravdu měří to, co deklaruje, že měří (je validní) a měří to spolehlivě (je reliabilní). Zároveň musí mít demograficky relevantní normy, podle kterých můžeme srovnávat testovaného s běžnou populací. Všechny tyto údaje by měly být k dispozici zdarma a měly by být standardní součástí nabídky dodavatele služeb.
